Při­b­ližně od roku 2002 se začaly v českých médiích objevo­vat zprávy o výskytu zbytků léčiv v pit­ných vodách. A jelikož spotřeba léčiv v ČR je vysoká, taková situ­ace skutečně může nas­tat. Far­ma­ceutické látky se pak do vody dostá­vají dvo­jím způ­sobem. Buď skrze lid­ský organ­is­mus, z něhož jsou vylučovány (přede­vším močí) jak zbytky léčiva, tak jeho metabolity, nebo jsou léky přímo spla­chovány do toalety. V obou pří­padech ovšem končí v odpad­ních vodách a část z nich může pro­jít pro­ce­sem čištění a dostat se do řeky. A pokud je taková voda níže po proudu ode­bírána na úpravu pitné vody, mohou stopová množství těchto látek proni­knout i do vody pitné.

Pro screen­ing bylo vybráno pět látek. U čtyř – naproxen, ibupro­fen, diclofenac (vše pro­tizánětlivé a anti­revmat­ické přípravky) a car­ba­mazepin (antiepilep­tikum) – se na zák­ladě nálezů ze zahraničí a struk­tury spotřeby léčiv v ČR jevil jejich poz­i­tivní záchyt jako nejvíce pravděpodobný; pátou byla hor­monálně aktivní látka 17α-ethinylestradiol (steroidní kon­tra­cep­tivum), která má sice dosud nízký záchyt v pit­ných vodách, ale mediálně i mezi laiky je nejvíce disku­tována. Pro stanovení byla použita metoda ply­nové chro­matografie s hmot­nos­tní spek­trometrií s mezí stanovitel­nosti (MS) na úrovni 0,5 ng/l, pro 17α-ethinylestradiol ve druhé a třetí etapě pak 2 ng/l.

Metodika hod­no­cení rizik ze stopových expoz­icí léčiv není dosud ujed­no­cená. Byly navrženy různé přís­tupy, které se liší přede­vším ve způ­sobu odvození bezpečné denní dávky.

Zdroj a plné znění článku: www.vodarenstvi.cz, 19.1.2011

http://vodarenstvi.cz/clanky/jak-je-to-s-vyskytem-leciv-v-pitne-vode-v-ceske-republice