Co vás nejvíc zajímá
Balená voda
Proč pít balenou vodu?
Balená voda znamená záruku kvality. Ovšem není balená jako balená. Ve skutečnosti neexistuje samostatná kategorie „balená voda“.
Vody, které se v tomto označení skrývají, jsou vody minerální, pramenité a kojenecké balené vody a balené pitné vody.
Minerální, pramenité a kojenecké balené vody podléhají přísnější legislativě, pocházejí z chráněných podzemních a nekontaminovaných zdrojů. Navíc můžete mít tuto vodu kdykoliv a kdekoliv po ruce a před pitím ji nemusíte „odtočit“ a „nechat odstát“. Kromě toho jsou tyto vody na trhu v různých velikostech a s různými příchutěmi.
Jakou balenou vodu si mám vybrat?
Především je důležité si uvědomit, že není balená voda jako balená voda. Vyhláška 275/2004 Sb. o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy totiž rozlišuje 4 druhy balené vody: přírodní minerální vody, pramenité vody (dříve nazývané stolní vody), kojenecké vody a balené pitné vody. Přírodní minerální voda, stejně tak i pramenitá a kojenecká musí být voda čerpaná pouze z chráněného, vysoce kvalitního podzemního zdroje, původní čistoty bez chemických úprav. Naproti tomu balené pitné vody musí pouze splňovat hygienické požadavky na pitnou vodu (podle Vyhlášky č. 252/2004 Sb.), a to bez ohledu na původ vodního zdroje. Může to tedy být i voda povrchová, upravovaná složitými technologickými postupy včetně použití chemikálií.
Minerální vody
Jak se od sebe liší jednotlivé druhy minerálních vod podle mineralizace?
Minerální vody primárně rozlišujeme podle stupně mineralizace neboli obsahu rozpuštěných pevných látek. Vyhláška č. 423/2001 Sb. tedy dělí minerální vody na velmi slabě mineralizované (do 50 mg/l), slabě mineralizované (50 až 500 mg/l), středně mineralizované (500 mg/l až 1500 mg/l), silně mineralizované (1500 mg/l až 5 g/l) a velmi silně mineralizované (více než 5 g/l).
V Úředním věstníku EU má Česká republika registrováno 12 přírodních minerálních vod. Každá voda je přitom specifická konkrétním složením a množstvím jednotlivých minerálů, které jí dávají zcela nezaměnitelnou chuť.
Voda z vodovodu
Co ovlivňuje vodu z vodovodu?
Významnou roli mimo jiné má rozsah vodovodního rozvodu. Rozsáhlost vodárenských systémů – především ve velkých aglomeracích – prodlužuje dopravu vody. Jakost upravené vody tím obvykle trpí a zvyšuje se riziko kontaminace vody organickými látkami. Pitná voda ve vodovodu přichází také do kontaktu s instalačními materiály. Do pitné vody se mohou uvolnit (např. při dlouhodobé odstávce, z potrubí narušeného korozí nebo prostým vyluhováním) nežádoucí látky, např. olovo. Vedle změn kvality z důvodu zápachu, chuti a čirosti vody se mohou při používání nevhodných materiálů uvolnit zdraví škodlivá množství různých látek. Olovo v pitné vodě je nebezpečné především pro děti, jejichž nervový systém se teprve vyvíjí. Obsah olova v pitné vodě vytékající z kohoutku může být vyšší v domech, které dosud mají staré olověné domovní rozvody vody. I když jeho obsah lze snížit např. odpouštěním vody, nejjistější způsob, jak se tomuto riziku vyhnout, je nevyhovující rozvody vyměnit za nové, nezávadné.
Je voda, která prošla úpravnou vody, bezpečná?
Bohužel většina úpraven vody není navzdory složitým chemickým úpravám schopna z vody odstranit nežádoucí složky, které se do ní dostaly působením člověka. Tato souhrnná skupina složek, pro něž se vžila anglická zkratka PCP (Pharmaceutical and Chemical Products) podle jejích hlavních původců, zahrnuje především hormony, respektive endokrinní disruptory, a zbytky léčiv pocházející z farmaceutických hormonálních přípravků (např. antikoncepce) pro lidi i pro zvířata, pesticidy (atrazin), herbicidy a fungicidy. Nebezpečí takových látek spočívá v tom, že se ve vodách vyskytují v nesmírně malém množství, přesto mohou mít při dlouhodobém výskytu negativní vliv na životní prostředí a na člověka. Navíc v ČR na rozdíl od řady evropských zemí bohužel neexistují závazné limity pro obsah těchto látek (studie T. Pačese).
Vyřeší kvalitu vody z vodovodu domácí čističky a filtry?
Filtry vodu většinou jen změkčí, vylepší její chuť, ale nezbaví ji například dusičnanů a bakterií, které se do vody dostávají třeba ze špatně zabezpečených septiků. Šířit se tak může salmonela nebo žloutenka.
Jaký je stav vodovodních rozvodů v ČR?
Stav vodovodních rozvodů v České republice není dobrý. Přiznává to i příslušný vrcholný dohledový státní orgán – ministerstvo zemědělství. V důsledku zastaralosti vodovodních řadů z nich v roce 2007 uniklo (průsaky a netěsnostmi) 18,6 procenta celkového objemu dodané pitné vody (tedy zhruba 36 litrů pitné vody na jednoho občana ČR denně). Dodavatelé si tyto ztráty promítají do cen, takže úniky vody platíme my spotřebitelé.
Pro srovnání − v Praze se ročně vyrobí 128 milionů kubíků. Podle Českého statistického úřadu utržili loni provozovatelé vodáren na vodném a stočném celkem 24,2 miliardy korun. To znamená, že 4,5 miliardy korun z těchto tržeb pocházelo právě z „uniklé“ vody.
Situace se stavem rozvodů ovšem není ideální ani ve světě. Podle údajů Světové banky se více než třetina pitné vody produkované vodárenskými společnostmi vůbec nedostane ke spotřebitelům a unikne již v průběhu distribuce.
Odkud pochází pitná voda v Praze?
Jednoznačně nejvýznamnějším zdrojem pitné vody pro Prahu je Želivka (uvádí se zhruba 75 %), potažmo vodní nádrž Švihov. Povrchová voda, která se v ní akumuluje, je uměle upravována v úpravně vody, která je umístěna pod hrází, a následně je 52 km dlouhým přivaděčem gravitačním spádem vedena do Prahy, konkrétně do Jesenice, kde je již klasickým vodovodním potrubím distribuována do domácností v Praze a okolí.
Druhým nejvýznamnějším zdrojem vody pro Prahu je vodní zdroj Káraný (cca 25 %). Na rozdíl od Želivky se jedná o zdroj podzemní vody. Lokalita se nachází nedaleko soutoku Labe a Jizery. Tato přírodní zásobárna podzemní vody vznikla na české křídové tabuli, která byla překryta čtvrtohorními štěrkopísky a písky. Voda je odtud čerpána do káranské vodárny a následně vedena do severní části Prahy a okolí.
Alternativou k těmto dvěma hlavním zdrojům je Podolská vodárna. Ta v současné době slouží jako rezervní zdroj a pomocná úpravna, kde se čištěná vltavská voda mísí s vodou z Želivky nebo Káraného. Slouží jako zdroj vody pro ty části města, které nemají přístup k vodám přímo z dvou primárních zdrojů – tedy například Josefov nebo Staré město.
Obecně vzato, voda ze zdroje Káraný je o něco tvrdší a kvalitnější než voda ze Želivky. Oba zdroje však trpí nekvalitou potrubí a jejich znečištění je možné kdekoliv mezi zdrojem a vaším kohoutkem.
Kolik vody v Praze unikne z vodovodní sítě?
Ztráta vody z pražské vodovodní sítě se pohybuje okolo 20 %, což je celá jedna pětina pitné vody, která je vyrobena. Podle Pražských vodovodů a kanalizací (PVK) v roce 2009 uniklo 20,99 % pitné vody, o rok dříve to bylo 20,8 %. Nejčastější příčinou těchto úniků z distribuční sítě jsou staré a poruchové vodovodní řady.
Spotřeba vody v Praze (ale i v celé ČR) stále klesá, loni jí tak bylo vyprodukováno o 2,1 % méně než v roce 2008. I přesto cena za kohoutkovou vodu stále stoupá. Celková hodnota fakturovaného vodného za rok 2009 v Praze činila 2,25 milionu korun, tedy o plných 10 % více než v roce předchozím. Voda od PVK zdražila již i v tomto roce o 1,39 Kč a za metr krychlový Pražané platí 56,51 korun, stočné v Praze vyjde na 25,88 Kč.
Proč neustále roste cena vodného a stočného?
Rostou ceny nákladových položek − chemikálií, pohonných hmot, včetně nákupu surové vody, úplat za vypouštění odpadních vod a likvidaci odpadů, náklady na investice, opravy a rozvoj infrastruktury.
Avšak i když spotřeba vody klesá, fixní náklady zůstávají. Fixní náklady (především platba nájmu za provoz vodohospodářských sítí) tvoří na celkových nákladech vodárenských společností významný podíl, který nelze ani při poklesu výroby a spotřeby vody výrazně snížit.
A proč platíme za odběr vody více, i když vody spotřebujeme méně?
Podle informací Českého statistického úřadu loni v České republice klesla spotřeba vody o 2,3 %, zatímco hodnota fakturovaného vodného se díky růstu ceny o 5 % zvýšila. Proč tomu tak je? Vodohospodářské společnosti jsou soukromé, tržní podniky a jako takové je jejich hlavním cílem zisk. A dlouhodobý pokles odběru pitné vody má na jejich ekonomiku negativní vliv, který kompenzují právě zvyšováním její ceny.
Navíc při transportu k odběratelům přibližně 1/5 vody unikne, nicméně i tato „ztracená“ voda je rozpočítána do výsledné ceny pro spotřebitele.
Voda ze studny
Kolik lidí v České republice odebírá vodu ze studny?
Podle průzkumu, který provedlo Národní referenční centrum pro pitnou vodu při Státním zdravotním ústavu na konci 90. let, se v tomto období zhruba 1,44 milionu obyvatel trvale zásobovalo z vlastních zdrojů pitné vody, tedy zejména z vlastních studní. Nejčastěji tomu tak bylo ve středočeském, východočeském a jihomoravském regionu. Zároveň byl znatelný trend růstu uživatelů této vody jako užitkové (tj. zalévání zahrady, pro bazény, zálohy při havárii). Důvodem byla buď drahá cena upravené vody z vodovodu, anebo nepřítomnost vodovodu. Aktuálnější čísla bohužel nejsou známa.
Vyhovuje voda ze studny všem požadavkům na pitnou vodu?
Podle studie Národního referenčního centra pro pitnou vodu při Státním zdravotním ústavu na konci 90. let téměř 90 % studní, které lidé využívají jako zdroj pitné vody, nevyhovuje požadavkům na pitnou vodu a to minimálně v jednom ukazateli. Odborníci se však shodují, že o zdravotní závadnosti či riziku lze hovořit přibližně u 60–70 % studní.
Nejčastějšími problémy studní jsou pak tyto:
- Studně nedodržují ochranné vzdálenosti od zdrojů potenciálního znečištění (zemědělská výroba, žumpy, jímky…).
- Studna nemá vhodný kryt nebo vodotěsný plášť či je nevhodně upraveno okolí a hrozí prosakování povrchové vody.
- Čerpací zařízení je nevyhovující (např. neudržované a znečištěné vnitřky trubek).
- Studny nejsou pravidelně kontrolovány a zdravotní zabezpečení vody se neprovádí tam, kde by ho bylo zapotřebí.
- Údržba studní se často zanedbává.
Co se děje s vodou ve studni po povodních?
Voda ve studni může být po povodních kontaminována mnoha různými zdraví škodlivými látkami – od splašků až po nebezpečné chemikálie. Proto je nezbytné vodu po povodni ze studny odčerpat a studnu důkladně jak chemicky (např. Savem), tak i mechanicky (třeba kartáčem) vyčistit. Následně je nutné vodu chemicky ošetřit, nechat si udělat laboratorní vyšetření její kvality a vyčkat na vyjádření hygienika, zda je možné vodu pít či nikoliv. Nikdy ale po povodních vodu ze studně před provedením tohoto procesu nepijte, vystavovali byste sebe i další spotřebitele této vody vážnému zdravotnímu riziku. Minimálně po dobu nezbytnou radši důvěřujte kvalitním baleným vodám.
Kvalita vody
Jaké jsou rozdíly v limitech pro kojeneckou a kohoutkovou vodu?
Limity pro jakost podzemních vod (a tedy i kojenecké vody) se řídí Vyhláškou č. 275/04, pro pitnou vodu z vodovodu je určující Vyhláška č. 252/04.
| Ukazatel | Podzemní vody (kojenecké) | Pitná voda z vodovodu |
|---|---|---|
| antimon | 0,003 mg/l | 0,005 mg/l |
| arsen | 0,005 mg/l | 0,002 mg/l |
| berylium | 0,0005 | mg/l 0,01 mg/l |
| kadmium | 0,002 mg/l | 0,005 mg/l |
| chrom | 0,025 mg/l | 0,05 mg/l |
| měď | 0,2 mg/l | 1,0 mg/l |
| kyanidy | 0,005 mg/l | 0,05 mg/l |
| fluoridy | 0,7 mg/l | 1,5 mg/l |
| olovo | 0,005 mg/l | 0,01 mg/l |
| rtuť | 0,0005 | 0,001 |
| dusičnany | 10 mg/l | 50 mg/l |
| dusitany | 0,02 mg/l | 0,5 mg/l |
| sodík | 20 mg/l | 200 mg/l |
Limity pro kojeneckou vodu musí splňovat i vody pramenité nebo přírodní minerální, které jsou určeny pro přípravu kojenecké stravy. Pohledem na tabulku zjistíme, že limity pro obsah nežádoucích látek v podzemní vodě jsou dvojnásobně, v některých případech až desetinásobně přísnější než pro vodu z vodovodu. Zvláště významné rozdíly v limitech jsou pak pro velmi škodlivé prvky, jako např. kadmium, rtuť, berylium, kyanidy či arsen a dusičnany a dusitany.
| Ukazatel | Podzemní vody (kojenecké) | Pitná voda z vodovodu |
|---|---|---|
| akrylamid | - | 0,1 ug/l |
| tetrachlorethen | 0,1 ug/l | 10 ug/l |
| 1,2-dichloretan | 0,1 ug/l | 3 ug/l |
| chloreten | 0,2 ug/l | 0,5 ug/l |
| trichloreten | 0,1 ug/l | 10 ug/l |
| tetrachloreten | 0,1 ug/l | 10 ug/l |
| benzen | 0,1 ug/l | 1,0 ug/l |
| benzo(a)pyren | 0,0005 ug/l | 0,01 ug/l |
| epichlorhydrid | - | 0,1 ug/l |
| pesticidní látky | 0,025 ug/l | 0,1 ug/l |
| pesticidní látky celkem | - | 0,5 ug/l |
| chlor volný | - | 0,1–1 mg/l |
| chloritany | - | 200 ug/l |
| ozon | - | 0,05 ug/l |
| trihalometany | - | 100 ug/l |
Dle platné vyhlášky nesmí být organické ukazatele v podzemní vodě detekovatelné. Organické látky (jako např. trichloreten, tetrachloretan a benzen) tak musí splňovat mez detekce (danou citlivostí přístroje). Pro některé látky (ozon, chlor) není v podzemní vodě stanovena mez detekce, neboť se v této vodě vůbec nevyskytují. Z tabulky je patrné, že limity pro detekci organických látek jsou u podzemních vod většinou o řád přísnější. Pitná voda z vodovodu tak i při splnění všech limitů nemůže být nikdy kvalitativně srovnatelná s vodou kojeneckou.
Dále existuje několik ukazatelů, které mohou negativně ovlivnit kvalitu vody.
| Ukazatel | Podzemní vody (kojenecké) | Pitná voda z vodovodu |
|---|---|---|
| hliník | 0,05 mg/l | 0,2 mg/l |
| amonné ionty | 0,25 mg/l | 0,5 mg/l |
| konduktivita | 70 mg/l | 125 mg/l |
| sodík | 20 mg/l | 200 mg/l |
| reakce vody-pH | 5 — 8 | 6,5 — 9,5 |
| chuť | - | přijatelná |
| pach | 1 stupeň | přijatelný |
| zákal | 2 NTU* | 5 NTU* |
| celkový organický uhlík | - | 5 mg/l |
* jednotka zákalu
Podíváme-li se na limity ovlivňující jakost vody, jako je např. pach, zákal, nežádoucí obsah chloridů a sodíku, hliníku, amonných iontů atd. vidíme, že limity pro vodu podzemní jsou vždy přísnější, v některých případech 2x a více než pro vodu z vodovodu.
U kojeneckých vod jsou také velmi přísně sledovány mikrobiologické požadavky, jako jsou bakterie Escherichia coli, koliformní bakterie, enterokoky a clostridium perfrigens, které nesmí být ve vodě pro veřejné zásobování přítomné ve 100 ml vzorku. V balené podzemní vodě však tyto organismy nesmí být přítomny ani ve 250ml vzorku vody, tj. limit je 2,5x přísnější než pro vodu z vodovodu. Pro vodu pro veřejné zásobování jsou navíc stanoveny limity pro tzv. psychrofilní bakterie, jejichž přerůstání indikuje možnou nedostatečnou desinfekci vody – 200 kolonií tvořících jednotek /KTJ/. Chlorování proto musí být natolik účinné, aby omezilo výskyt i těchto mikrobů. Zároveň je limitován i mikroskopický obraz organismů ve vodě z veřejného vodovodu 50 jedinci. Pro balenou vodu, která je živá a nesmí být dezinfikována, není samozřejmě stanovení této indikační hodnoty psychrofilních mikrobů třeba. Samozřejmě se v ní ale nesmí vyskytovat žádné mrtvé organismy, které dokazují případné znečištění povrchovou vodou (tedy nesmějí být v balené kojenecké vodě detekovatelné). Navíc pro vodu z veřejného vodovodu jsou stanoveny limity i pro takové mikroby jako jsou stafylokokus aureus, legionely, atypická mykobakteria tj. mikroby, které způsobují vážné onemocnění a v povrchové vodě je lze za určitých okolností očekávat. U balených podzemních vod je však jejich výskyt naprosto vyloučen! Balené vody jsou tak dle vyhlášky vždy zárukou mnohem vyšší kvality, než voda z veřejného zásobování. I přesto je potřeba dodržovat pravidla pro správné skladování této potraviny – skladovat ji mimo přímé slunce a po otevření ji co nejdříve spotřebovat.
Kdo provádí kontrolu vody z vodovodu a vody ze studně?
Kontrola vody z vodovodu probíhá kontinuálně během celého roku. Kontroly jsou vždy určeny pro celý vodovod a jejich frekvence a rozsah podle legislativy záleží na objemu jím dodávané vody, případně počtu jím zásobovaných obyvatel. Tyto kontroly jsou prováděny dodavateli vody (pravidelně) i státními orgány (konkrétně krajské hygienické stanice), a to namátkově. Je samozřejmě možné si zaplatit na vlastní náklady rozbor od některé soukromé společnosti.
Kontrola kvality v soukromých studních je záležitostí majitele studny. Pravidelné kontroly jsou samozřejmě nanejvýš nutné, zvláště, používáte-li vodu z ní i jako pitnou vodu, tedy nejen jako užitkovou. Mnoho lidí tak však nečiní a vystavuje sebe a celou domácnost zdravotnímu riziku, neboť tato voda může být kontaminována. Pakliže je ale voda ze studny používána jako zdroj vody k veřejnému použití například v hotelu, restauraci apod., vztahuje se na její kontrolu stejná povinnost jako u jiných veřejných vodovodů. Pravidelné i kontrolní rozbory musí prokázat, že je voda zdravotně nezávadná a odpovídá limitům vyhlášky pro pitnou vodu.
Mohou se ve vodě nacházet nějaké nečistoty?
V pitné vodě pocházející především z povrchových zdrojů se mohou vyskytovat pesticidy, insekticidy, fungicidy, halogenové deriváty organických látek, saponáty, průmyslové chemikálie a jejich zbytky včetně léčiv a hormonů, radon atd. Většina vodárenských zařízení nedokáže tyto škodlivé látky odstranit.
Je zápach vody normální?
Pitná voda by měla být bez zápachu. Pokud voda zapáchá, což je případ hlavně vody vodovodní, není to chlorem, ten sám o sobě není v pitné vodě cítit. Cítit jsou sloučeniny chloru se zbytkovými organickými látkami, které prošly vodárenskou úpravou. Rybí pach vzniká ze styku chloru s rozsivkami či zelenými řasami. Zatuchlost vody vzniká při reakci chloru s vyššími bakteriemi, nemocniční pach je z reakce chloru s fenoly.
Co způsobuje rezavou vodu?
Například staré trubky, kdy se do vody z vodovodu uvolňuje železo nebo olovo. Pokud je ve vodě hodně olova a děti ji pijí často, může to ovlivnit jejich nervový systém a způsobit poruchy učení a soustředění. Železo má stejně jako jiné kovy tendenci usazovat se v tkáních a měnit jejich funkce.
Kam se mohu obrátit se stížností na kvalitu kohoutkové vody?
V případě problémů s kvalitou kohoutkové vody je nejlepší obrátit se jako první na poskytovatele kohoutkové vody pro vaši domácnost. Jednotlivé společnosti mají své zákaznické linky, kde by vám měli být schopni poradit, zodpovědět vaše dotazy a případně vyřešit váš problém. V případě negativního přístupu ze strany vodárenské společnosti je také možné obrátit se na příslušnou krajskou hygienickou stanici.
Který orgán pravidelně kontroluje kvalitu balených minerálních, pramenitých a kojeneckých vod?
Balené minerální, pramenité a kojenecké vody jsou potravinami a jako každá potravina jsou také pravidelně kontrolovány. Dohled na kvalitu provádí Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která kontroluje všechny potraviny dostupné na českém trhu.
Zdravotní rizika
Může chlorování vody škodit zdraví?
Voda se chemicky upravuje na vodu pitnou v souladu s přísnými normami. Avšak chlorové sloučeniny používané při úpravě, mohou ve vyšší koncentraci reagovat se zbytky organického znečištění a vytvářet trihalomethany − chlofoform, bromoform, brom-dichlor-metan, dibrom-chlor-metan. Tyto látky jsou karcinogeny, zvyšují riziko rakoviny jater, tlustého střeva a konečníku a zdvojnásobují riziko rakoviny ledvin a močového měchýře.
U nás v obci zjistili, že jsou ve vodě dusičnany a dusitany. Jak jsou škodlivé?
Nebezpečí dusičnanů (NO3) je v tom, že v žaludku je bakterie mění na dusitany (NO2). Dusitany se vlivem potravy mění na N-nitrosaminy a ty pak zvyšují riziko rakoviny jater, žaludku a tlustého střeva. Obzvlášť nebezpečné je to u kojenců. V jejich krvi se mění tzv. fetální hemoglobin na methemoglobin, který není schopen přenášet kyslík a hrozí tak udušení podobně jako při otravě kysličníkem uhelnatým. Přirozený obsah dusičnanů v čisté přírodě je kolem 2 mg/l. Norma pro pitnou vodu z vodovodu připouští až pětadvacetinásobek.
Prý se do vody můžou uvolnit i nežádoucí kovy. V čem vadí a které kovy to jsou?
Jde především o těžké kovy s dlouhým poločasem rozpadu. Dlouhodobě kontaminují vody a jejich prostřednictvím i živočichy. Nejnebezpečnější jsou kadmium, rtuť, olovo, arsen, hliník, měď, mangan, a chrom. Tyto látky se mohou usazovat v tkáních a měnit jejich funkce. Některé jsou škodlivé v jakémkoli množství.
Zdroje vody
Je pravda, že každá voda chutná jinak a její chuť je dána zdrojem, ze kterého pochází?
Ano i ne. Mluvíme-li například o vodě z vlastní studně, pravda to určitě je. Může totiž obsahovat znečištěnou vodu (např. nežádoucí mikroorganismy), které také ovlivňují její chuť. Taktéž může být váš zdroj třeba nadměrně železitý – to se projeví až zemitou chutí a narezavělou barvou.
Také balené vody mají vlastní osobitou chuť, která je dána horninami, které působí jako přírodní filtry, skrz které voda protéká do podzemí a které ji zbavují všech nečistot. Těmito filtry jsou například štěrkopísky a písky, které jsou současně pro vodu donátory přírodních minerálních látek. Každá z balených vod tak má své charakteristické složení a různý poměr jednotlivých minerálů, který ovlivňuje její chuť. A jistě jste někdy třeba ochutnali vodu z nějakého termálního pramenu, kde je vliv zdroje na chuť vody nejvíce patrný.
Pravda to ale být nemusí v případě klasické kohoutkové vody. Nejen proto, že obsahuje mnoho povrchových vod (zdrojem jsou především řeky a jezera, kde je voda ovlivněna civilizačními vlivy), chuťové vlastnosti kohoutkové vody mohou být ovlivněny také kvalitou potrubí a chlorováním a o chuti jako takové se zde nedá příliš hovořit. Pakliže je vaše potrubí špatně udržované a navíc staršího data, může být vaše voda železitá a může obsahovat určité množství olova. Pokud bydlíte ve vyšším patře, může být zase vaše voda po ránu nedobrá z důvodu jejího delšího zdržení v trubkách. V této situaci je důležité vodu vždy nechat odtéct. Nemusí ji to činit přímo závadnou, ale dosti negativně to ovlivňuje její senzorické vlastnosti, což je také důležitý ukazatel kvality vody. Není výjimkou, že z vody můžeme cítit chlor, který její chuti nepřidá. I proto se obecně doporučuje nechat vodu po natočení z kohoutku několik minut před konzumací odstát, aby mohl chlor vyprchat. Tím ale samozřejmě neodstraníme možné organické látky, které mohly díky přítomnosti chloru ve vodě vzniknout.
Jaký je rozdíl mezi zdroji podzemních a povrchových vod?
Kolem hlubinných zdrojů podzemních vod, kterými jsou balené minerální, pramenité a kojenecké, získáváme z podzemních zdrojů, je vyhlášeno tzv. ochranné hygienické pásmo, které vymezuje rozsah zakázaných činností v dosahu zdroje, tj. v pásmu ochrany (např. průmyslová činnost, pohřbívání, zemědělská činnost atd.). Díky této ochraně a přirozené izolaci horninami jsou prakticky vyloučeny průsaky či znečištění podzemních zdrojů lidskou činností. Navíc desítky až stovky metrů vrchních vrstev těchto hornin vytváří jakési přírodní filtry, které vodu dokonale čistí od všech nežádoucích látek nebo jsou tak kompaktní, že znečištění nepřipustí. Horniny navíc těmto vodám dodávají zdraví prospěšné minerální látky a stopové prvky.
Povrchové zdroje, které jsou primárními zdroji pitné vody z vodovodu, se nacházejí na povrchu, nebo blízko povrchu země. Příkladem mohou být vodní toky a jezera. V těchto vodách se mohou nacházet nečistoty, od bakterií, virů, až po těžké kovy, chemikálie či léky a hormony. Proto je tato voda dále chemicky čištěna a dezinfikována v úpravnách vodáren, u nás nejčastěji chlorem, který ji zbaví živých bakterií, jejich zbytky (mrtvá bakteriální těla) v ní však nadále zůstávají, rovněž tak viry, zbytky léků a hormonů, popř. dalších chemických látek. Z toho důvodu je pitná voda určena převážně k jiným účelům než k přímému pití, tj. především k mytí, praní, splachování WC apod. K pití je pak v našich podmínkách využito jen jedno její procento.
Jak se získává pitná voda?
Kvalitní pramenitá a minerální voda se získává z podzemních zdrojů. Pitnou vodu, kterou si doma natočíme z kohoutku, pak distribuční společnosti získávají z povrchových vod, které dále chemicky upravují. Tyto způsoby získávání pitné vody ale nejsou v některých zemích dostupné, proto se provádí odsolování slané vody. Odsolování vody neboli desalinace je však energeticky velice náročné a ekologicky ne zcela příznivé. Existuje však jednoduchý, levný a efektivní způsob úpravy vody v zemích, kde lidé nemají žádný přístup k pitné vodě – švýcarský sterilizační program SODIS. PET lahve se naplní vodou, položí na kovový podklad a umístí na slunce. Po šesti hodinách UV záření „spálí“ všechny nečistoty a voda se může bez obav pít.
Ostatní
Měly by podle vás restaurace v ČR dávat vodu z kohoutku hostům?
Tyto stránky vznikly proto, aby lidé měli k dispozici dostatek informací o pitné vodě. A o tom, kde najdou pitnou vodu kvalitní. Z dostupných informací je zcela zřejmé, že zárukou kvality jsou balené vody. Obava restaurací před podáváním vody z kohoutku se dá vysvětlit i tím, že si kvalitou svého zdroje nejsou jisté. U balených vod, ať jde o minerální či pramenitou vodu, kvalitu garantuje výrobce.
Kdo je členem Svazu minerálních vod?
Svaz minerálních vod má 13 členů – Bohemia Healing Mineral Waters CZ, a. s., Hanácká kyselka, spol. s r. o., Havlina Petr, Chodovar, s. r. o., Karlovarská korunní kyselka, s r.o., Karlovarské minerální vody, a. s., Marienbad Waters, a. s., Ondrášovka, a. s. a Poděbradka, a. s.
Čestnými členy Svazu minerálních vod jsou Jiří Černý, Ministerstvo zdravotnictví, Český inspektorát lázní a zřídel a Ministerstvo zdravotnictví − Referenční laboratoře PLZ.
Kdo je členem Svazu výrobců nealkoholických nápojů?
Svaz výrobců nealkoholických nápojů má 15 členů: Addfoood s.r.o., Coca-Cola HBC Česká republika s.r.o., EL-NIŇO a.s., Fontea a.s., General Bottlers ČR s.r.o., Kalabria s.r.o., Kofola a.s., Linea Nivnice a.s., Moštovna Lažany s.r.o., Pinelli s.r.o., Pivovar Černá hora a.s., Poděbradka a.s., Šumavský pramen a.s., Zemcheba s.r.o., ZON s.r.o.
Svaz má i 6 příznivců z řad společností spjatých s oborem.
Můžete stručně shrnout hlavní rozdíly mezi minerální vodou a vodou pitnou?
Přírodní minerální voda je vždy podzemní voda, která pochází z hlubinného, chráněného a nekontaminovaného zdroje. Musí být bakteriologicky čistá již od zdroje a nesmí neobsahovat látky antropického původu (organické halogeny, pesticidy, herbicidy atd.). Minerální voda se čerpá přímo u zdroje a má konstantní chemické vlastnosti. Tato voda zpravidla příznivě ovlivňuje zdraví a podléhá jen takovým úpravám, které nemění její charakteristické složení, bez použití chemie. Požadavky na kvalitu minerální vody jsou přísnější, než pro pitnou vodu.
Pitná voda pochází z jiných zdrojů − řek, jezer, studen apod. − tedy z vod více či méně povrchových. Denně se jí totiž spotřebuje v průměru mezi 150 až 250 litry na osobu. Prochází složitými technologickými úpravami nezbytnými pro přeměnu povrchové vody na pitnou vodu s použitím chemikálií a několika fázemi dezinfekce (chlorderiváty, ozón, aktivní uhlí apod.). Pitná voda je pak vedena potrubím a urazí kilometry, než se dostane do kohoutku v domácnosti.
Ing. Jana Ježková
Jana Ježková zahájila svou kariéru roku 1979 promocí na Stavební fakultě ČVUT, kde studovala obor vodní stavby a vodní hospodářství. Svou odbornost si doplnila o osvědčení o odborné způsobilosti k výkonu odborného dohledu nad využíváním přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod a o pětisemestrální kurz Právní předpisy ve vodním hospodářství.
Po studiích 13 let pracovala v Československých Státních lázních Karlovy Vary jako balneotechnik a vedoucí balneotechnického oddělení. V roce 1992 nastoupila do Správy léčivých zdrojů a kolonád jako ředitelka, o rok později se stala ředitelkou Stáčírny minerálních vod Františkovy Lázně. Ředitelské místo zastávala i v Lazních V, kam nastoupila roku 1997.
Již roku 1993 byla jedním ze zakládajících členů Svazu minerálních vod, roku 1997 se stala jeho místopředsedkyní a o dva roky později byla zvolena předsedou výkonného výboru.
Dnes je navíc aktivní členkou Potravinářské komory, kde pracuje jako vedoucí výboru pro životní prostředí, členkou výboru pro legislativu a výboru pro zdravý životní styl. Také je zástupkyní v představenstvu Českého průmyslového sdružení pro obaly a životní prostředí.
JUDr. Zdeněk Huml
Zdeněk Huml v r. 1983 absolvoval Fakultu mezinárodního práva Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů (MGIMO). V roce 1986 vykonal státní rigorózní zkoušku na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 1996–97 postgraduálně studoval na francouzské Státní vysoké škole veřejné správy (ENA).
V letech 1983–2003 působil v diplomatických službách. Pracoval v odboru mezinárodních ekonomických organizací a v odborech států bývalého SSSR ministerstva zahraničí. Na velvyslanectví ČR na Ukrajině se zabýval otázkami hospodářské spolupráce a médií. Byl také stážistou na tiskovém odboru Ministerstva zahraničních věcí Francie.
Od roku 2003 je Zdeněk Huml výkonným tajemníkem Svazu výrobců nealkoholických nápojů. Po odborné přípravě u výrobců nealkoholických nápojů úspěšně absolvoval řadu školení o bezpečnosti potravin a mediální trénink v PR agentuře.
Aktivně působí v Potravinářské komoře ČR jako předseda její Dozorčí rady, člen Legislativního výboru, Výboru pro životní prostředí a pracovní skupiny Potraviny a spotřebitel. Zastupuje výrobce potravin i v Arbitrážní komisi Rady pro reklamu.
RSS