Mýty a fakta

Teplá voda je ste­jně kval­itní jako studená

Není to pravda

I když se teplá voda může vyrábět jen z pitné vody, která splňuje jakostní poža­davky na vodu urče­nou k lid­ské spotřebě, ohřevem se narušuje její mikro­bi­o­log­ická sta­bilita. Teplá voda proto není vhodná k přímé konzu­maci, ale slouží pouze jako voda užitková.

Kojenci nes­mějí pít min­erální vody

Není to pravda

Pokud přírodní min­erální voda splňuje poža­davky pro koje­necké vody, je pro přípravu koje­necké stravy vhodná a má tuto infor­maci uve­de­nou na etiketě, může být bez obav použita pro přípravu koje­necké stravy.

Zása­ditá min­erální vody pomáhá po nad­měrném požití alko­holu (po opici)

Je to pravda

Po požití velkého množství alko­holu organ­is­mus zažívá abso­lutní rozvrat látkové výměny a ztrácí min­erály. Čím více vyp­i­jeme, tím častěji musíme chodit na toaletu. S močí však z těla odchází i mnoho důležitých min­erál­ních látek. Alko­hol zároveň dráždí žaludek a hlavně játra. Játra totiž musejí alko­hol rozložit a škodlivé látky vyloučit ven z těla. Proto je nezbytné dodat organ­ismu tekutiny a min­erály, zejména hořčík. Je dobré pít přede­vším min­erální vody se zvýšeným obsa­hem min­erálů, hlavně sodíku a hydrogenuhličitanů.

Min­erální vody mohu vypít nane­jvýš 0,5 l denně

Není to pravda

Kolik a jaký druh min­erální vody bychom měli denně vypít, závisí na nás samot­ných a na skutečném obsahu min­erálů ve vodě. Nízko– a středně– min­er­al­i­zo­vané vody jsou vhodné pro denní pitný režim. V něk­terých situ­acích jsou min­erální vody s vyšším obsa­hem min­erál­ních látek ideál­ním zdro­jem pro pokrytí nedostatku vody a min­erál­ních látek.

Všechny balené vody v obchodě jsou minerálky

Není to pravda

V součas­nosti je v České repub­lice možné plnit do spotřebi­tel­ského balení přírodní min­erální vodu, pra­meni­tou vodu a bale­nou pit­nou vodu. Tyto kat­e­gorie se mimo jiné liší svým půvo­dem a obsa­hem min­erál­ních látek. Je tedy důležité si na zák­ladě infor­mací na etiketách vybrat vodu, kterou skutečně hledáme. Rozho­du­jícím kritériem při výběru by měl být hlavně obsah min­erál­ních látek. Tedy zda chceme doplnit pitný režim konkrét­ním druhem min­erální vody bohaté na určitý druh min­erálů, pít vodu s vyváženým obsa­hem min­erál­ních látek vhod­nou pro kaž­do­denní použití, pra­meni­tou vodu anebo bale­nou pit­nou vodu. Kromě toho je možné na trhu najít i tzv. „sodovky“, tedy pitné vody sycené oxi­dem uhličitým (CO₂), které z povahy svého složení nej­sou min­erál­ními vodami, ale pouze nápo­jem bez speci­fick­ých výživových vlastností.

To, co si mohu volně nabrat v různých veře­jně přís­tup­ných pramenech či studánkách, je ste­jné jako balená min­erální voda

Není to pravda

Přírodní min­erální a pra­menité vody mohou pocházet vždy jen z uznaného zdroje, který je po všech stránkách přísně kon­trolo­vaný ČILZ (Český inspek­torát lázní a zřídel), a v pří­padě pra­menitých vod přís­lušný vodohospodářský orgán. Uznání zdroje před­chází něko­likaletý pro­ces pozorování a vyh­lášení ochran­ného pásma, v němž není pov­olena žádná čin­nost, jež by mohla poškodit kval­itu vody ve zdroji. Následný pro­ces výroby – plnění vody do spotřebi­tel­ských obalů – tak­též podléhá přísné kon­t­role nejen ze strany samot­ného výrobce, kterého lze vždy iden­ti­fiko­vat podle údajů na etiketě, ale také ze strany Státní zeměděl­ské a potrav­inářské inspekce (SZPI), jenž balené vody kon­troluje. Co se týká ostat­ních veře­jně přís­tup­ných pra­menů (pra­menitých, min­erál­ních či jiných), pokud nej­sou řádně uznané, nej­sou ani kon­trolo­vané, a tak za ně samotné, ale i za zdravotní neškod­nost vody z nich, odpovídá pouze maji­tel pozemku, na němž se nacházejí.

Dospělý člověk by měl vypít 2,5–3 litry tekutin denně

Je to pravda, ale…

Obecně platí, že dospělý člověk by měl vypít cca 20–40 ml tekutin na 1 kg tělesné hmot­nosti za 24 hodin, což je 2–3 l tekutin denně. Potřeba tekutin je však velmi indi­viduální a závisí na řadě vnějších i vnitřních fak­torů, jako je např. tělesná hmot­nost, věk a pohlaví, složení a množství stravy, tělesná aktivita, teplota vzduchu nebo zdravotní stav. Denní potřeba se může pohy­bo­vat od jed­noho litru na den (člověk se sedavým zaměst­náním, který konzu­muje převážně zeleni­nová či obil­ni­nová jídla s nízkým obsa­hem soli) až po něko­lik litrů za den (člověk, který konzu­muje příliš slanou nebo slad­kou stravu s malým obsa­hem tekutin a vysokým obsa­hem energie a fyz­icky inten­zivně pracuje či sportuje). Každý si musí najít anebo stále hle­dat své opti­mální množství tekutin!

Balená voda se po otevření musí ihned vypít, jinak se zkazí

Není to pravda

Otevřená voda by se obecně měla skladovat v chladu a temnu a měla by se spotře­bo­vat do 3–4 dní. Zde je určitý rozdíl mezi sycenými a nesycenými vodami. Jelikož oxid uhličitý (CO₂) brání rozm­nožování mikroor­gan­ismů, vydrží sycená voda déle než nesycená. Proto je nejlepší v zájmu zachování vlast­ností vody po otevření vodu skladovat v lednici.

Přech­lazená min­erální voda ztrácí svou chuť, aroma a pod­půrné účinky pro lid­ský organismus

Není to pravda

Ať už je min­erální voda vych­lazená, nebo teplá, uchovává si své fyzikálně-chemické vlast­nosti, čímž si udržuje i své pod­půrné účinky pro lid­ský organismus.

Sta­bilita oxidu uhličitého (CO₂) v min­erální vodě je pod­míněná její teplo­tou. CO₂ se absorbuje lépe v chlazené min­erální vodě než v teplé.

Co se týká chuti, může se stát, že u vych­lazené min­erální vody je méně výrazná, avšak mírné zch­lazení neuškodí chuti žádné min­erální vody. Přitom je třeba mít na paměti, že každý nápoj je může mít při různých teplotách jiné charakteristiky.

Děti by měly pít častěji než dospělí

Je to pravda

Čím je dítě mladší, tím více vody jeho tělo obsahuje a i látková výměna probíhá rych­leji. Z toho vyplývá, že dítě je nedostatečným pří­sunem tekutin ohroženo více než dospělý. U novorozenců tvoří voda až 80 % tělesné hmot­nosti, u dospělého je to asi 65 %. Jelikož voda pomáhá tělo očisťo­vat, je třeba ji malým dětem podá­vat pravidelně, pro­tože nám samy neumějí říci, že mají žízeň. Dehy­drat­ace u dětí může být velmi nebezpečná a může způ­so­bit poškození organ­ismu. Dokud jsou děti kojené, dostá­vají velkou část tekutin od matky, ale pos­tupně bychom měli učit dítě pít. Roční dítě potře­buje při­b­ližně 1 000 – 1 500 ml tekutin; ty dokáže získat částečně ze stravy a částečně je musí doplňo­vat pitím. V pod­statě kaž­dou hod­inu kromě spánku by mělo dítě vypít 50 ml tekutin. I zde ste­jně jako u dospělých platí raději průběžně po troškách než najed­nou a hodně.

Min­erální vodu je třeba vybírat podle toho, kolik má minerálů

Je to pravda

Při nákupu přírodní min­erální vody je vhodné se podí­vat na její složení a obsah min­erál­ních látek, abyste si správně vybrali, co vaše tělo v závis­losti na věku, zdravot­ním stavu nebo aktiv­itě potře­buje. Vody s vyšší min­er­al­izací (tj. nad 1500 mg/l) jsou vhod­ným doplňkem stravy, avšak neměly by být jed­iným zdro­jem tekutin. Jsou vhodné ve vyšší míře hlavně v situ­acích, kdy tělo ztrácí víc vody a min­erálů pocením (např. sport, těžká tělesná práce). Pro kaž­do­denní pití pro lidi bez rozlišení věku a zdravot­ního stavu jsou vhod­nější pra­menité vody a přírodní min­erální vody s nižší celkovou min­er­al­izací (tj. do 1000 mg/l).

Měkká voda je vhod­nější pro běžné pití

Není to pravda

V součas­nosti jsou dos­tupné výsledky řady studií, které potvrdily příznivý vliv pití tvrdší vody (voda s vyšším obsa­hem váp­níku a hořčíku) na lid­ský organ­is­mus. Dlouhodobé pití výlučně měkké vody (s nízkým obsa­hem váp­níku a hořčíku) může před­stavo­vat vážná zdravotní rizika a může vést ke zvýšenému riziku vzniku řady závažných chorob.

Min­erální voda, ve které plavou pevné částečky nebo usazeniny, je zkažená

Může to být pravda, ale…

Min­erální voda je čirá, bezbarvá nebo nažloutlá tekutina, jejíž organoleptické (smysly vní­matelné) vlast­nosti jsou charak­ter­i­stické pro přís­lušný vyh­lášený zdroj min­erální vody. Min­erální voda nesmí během své min­imální trvan­livosti vyka­zo­vat žádné organoleptické změny (tj. žádné čás­tice a usazeniny).

Pokud je voda přesto obsahuje, nemusí být zkažená, pro­tože jejich zdro­jem mohou být napřík­lad čás­tice a usazeniny z nesta­bil­ních složek, jako je železo a man­gan. Obecně však platí, že min­erální voda, ve které plavou částečky nebo usazeniny, není z jakost­ního hlediska vyhovující.

Výjimkou jsou vody určené pro léčbu, kde usazeniny železa ve vodě jsou přirozeným jevem. Na etiketě by ovšem mělo být uve­deno, že „sed­i­ment není škodlivý, je přirozeného původu“.

Balené vody se mají skladovat v temnu a chladu

Je to pravda, ale…

Na etiketě balené vody výrobci uvádějí, aby se láhve uchová­valy v chladu a chránily před přímým slunečním zářením. Temno není nezbyt­nou pod­mínkou pro usklad­nění, pokud ale máte doma komoru, je určitě pro skladování vody ideál­ním místem. Chla­dem se obecně myslí teplota do 20 °C, avšak pokud vodu skladu­jete běžně v domác­nosti při poko­jové teplotě a zajistíte druhou pod­mínku, tedy aby na ni nesvítilo přímé slunce, ani mírně vyšší teplota vodě neublíží. Uvádění těchto údajů na etiketách vyplývá z odpověd­nosti výrobců za kval­itu jejich výrobků po dobu celého dis­tribučního pro­cesu a jsou zároveň doporučením pro dopravu a pro skladovací pod­mínky ve velkoskladech a v prode­jní síti. Dlouhodobé vys­tavení přímému slunečnímu záření a vyšším teplotám by mohlo neg­a­tivně půso­bit na kval­itu zabalené vody, proto není vhodné nechá­vat vodu např. v létě v autě. Mater­iál, který tvoří obal výrobku, je vždy mater­iálem vhod­ným pro styk s potrav­inami. Byl vyv­inut za účelem ochrany a zachování speci­fick­ých vlast­ností balené vody. Běžnému spotřebiteli má být balená voda vždy po ruce, proto při jejím skladovaní stačí dbát na to, aby se zabránilo dlouhodobému vlivu uve­dených faktorů.

Sycená balená voda, která při otevření „vybuchne“ – vykypí, je zkažená

Není to pravda

Může se stát, že v pří­padě, kdy je sycená min­erální (pra­menitá) voda příliš nasycená po otevření vykypí (resp. vybuchne). O jakostně nevy­hovu­jící vodě hov­oříme pouze v pří­padě, že zjistíme nepří­jem­nou změnu vůně, pří­padně zabarvení.

Mám doma filtr / ion­izá­tor / na vodu, moje voda je zdravá

Není to pravda

Fil­trační zařízení pracují na různých principech a při koupi podob­ného zařízení je potřeba mít k dis­pozici infor­mace o kval­itě vody, kterou budeme upravo­vat. Obecně však platí, že z hygien­ick­ého hlediska to není vhodný konečný způ­sob úpravy vody. Pro­dukuje totiž „dem­iner­al­i­zo­vanou“ vodu, zbavenou prak­ticky všech min­erálů, jež jsou pro lid­ský organ­is­mus nenahra­ditelné. Taková voda není vhodná k trvalé spotřebě a v žád­ném pří­padě k přípravě koje­necké stravy.

Každá voda z vodovodu je po pře­vaření auto­mat­icky neškodná a vhodná pro přípravu stravy pro kojence

Není to pravda

Varem lze z vody odstranit např. oxid uhličitý CO₂ nebo chlór, není však možné odstranit jiné nežá­doucí látky, které se ve vodě mohou vysky­to­vat. Proto není vhodné připravo­vat stravu pro kojence z jakéko­liv vody. Pro nejzran­itel­nější část pop­u­lace, pro naše nej­menší, je určen speciální druh vody – „koje­necká voda“. Koje­necká voda je pra­menitá voda, na kterou se vztahují přís­nější poža­davky. Např. obsah dusič­nanů smí být pouze 10 mg/l, přičemž u vody z vodovodu je to 50 mg/l, a přís­nější jsou rovněž mikro­bi­o­log­ické ukaza­tele. Její celková min­er­al­izace nesmí překročit 500 mg/l a v pří­padě, že je koje­necká voda sycená CO₂, musí být na etiketě upo­zornění „před použitím odstraňte oxid uhličitý varem“. Pro­tože kvalita vody z vodovodu není na celém území ste­jná a po konečné úpravě se může změnit a lišit od původ­ního složení, nedo­poručuje se připravo­vat koje­neckou stravu z vody, jejíž složení neznáme.

Starší lidé jsou často dehydrovaní

Je to pravda

Dospělý člověk za den běžně při­jme pitím tekutin a v potrav­inách při­b­ližně dva litry vody, která se vstře­bává ve střevech. Množství vody, které zdravý člověk potře­buje dodat svému organ­ismu, reg­u­luje pocit žízně. Starší lidé však věkem pocit žízně ztrácejí, pijí málo a jsou častěji ohroženi dehy­drat­ací. U lidí odkázaných na péči (hlavně v pří­padě péče o seniory) je třeba bedlivě sle­dovat jejich pitný režim, jeho kval­itu a doplňování min­erál­ních látek.

Kohoutková voda je potravina

Není to pravda

Kohoutková voda není potrav­ina, a proto se na ní nevz­tahují poža­davky leg­isla­tivy na potraviny. Spadá naopak pod leg­isla­tivu vztahu­jící se k ochraně veře­jného zdraví (Zákon o ochraně veře­jného zdraví č. 258/2000 Sb.) a k hygieně (vyh­láška Min­is­ter­stva zdravot­nictví České repub­liky č. 252/2004 Sb.), která určuje poža­davky na jakost vody dodá­vané veře­jnými vodovody.

Min­erální, pra­menité a koje­necké vody jsou naproti tomu potravi­nou a je na ně uplatňován Zákon o potrav­inách a jeho prováděcí vyh­lášky (přede­vším vyh­láška o balených vodách 275/2004 Sb.) a jako s potravi­nou s nimi musí být také zacházeno. Na kval­itu dohlíží Státní zeměděl­ská a potrav­inářská inspekce, která provádí pravidelné kon­troly kval­ity všech potravin.

Pro min­erální, pra­menité a koje­necké vody jsou méně přísné poža­davky na mikro­bi­o­log­ické složení než pro vodu z vodovodu.

Není to pravda

Naopak, mikro­bi­o­log­ické poža­davky jsou pro pra­menité, min­erální i koje­necké vody mno­hem přís­nější než pro kohoutkové. Napřík­lad lim­ity pro enterokoky, bak­terii Escherichia coli nebo koliformní bak­terie, které indikují fekální znečištění vody, se sice neliší ve své výši lim­itu a pro obě skupiny je to nula, liší se ale tím, že koje­necké, pra­menité a min­erální vody musejí absenci těchto nebezpečných mikroor­gan­ismů prokázat ve 250 ml, pitná voda z vodovodu má tento limit jen pro 100 ml.

Také pro počty kolonií ve vodě o teplotě 22 °C panují odlišná pravidla – chlorovaná kohoutková voda jich smí obsa­ho­vat 200, kval­itní balené min­erální a pra­menité vody pouze 100.

V pitné vodě se pak sle­dují i další mikro­bi­o­log­ické ukaza­tele z důvodů jejího možného znečištění v surovém stavu, které se v balených pra­menitých a min­erál­ních vodách nevyskytují.

Více se o poža­davcích na mikro­bi­o­log­ické ukaza­tele pitné vody dozvíte v Příloze č. 1 Vyh­lášky 252/2004 Sb., o mikro­bi­o­log­ick­ých poža­davcích na balené přírodní min­erální vody v Příloze č. 1 Vyh­lášky 275/2004 Sb. a o mikro­bi­o­log­ick­ých poža­davcích na balené koje­necké a pra­menité vody v Příloze č. 2 Vyh­lášky 275/2004 Sb.

Do pit­ného režimu se započítává jakýkoli nápoj

Není to pravda

Do pit­ného režimu se nepočí­tají alko­holické nápoje nebo káva, které odvodňují organ­is­mus a mají mnoho dalších nežá­doucích účinků, ale také mléko a mléčné nápoje, které jsou potrav­inami a mají sice svůj nutriční výz­nam, jejich přínos pro pitný režim je však omezený. Zák­la­dem při­jí­maných tekutin by měla být kval­itní balená podzemní voda – tj. přede­vším pra­menité vody, min­erální vody nebo vody určené pro kojence, tzv. koje­necké vody nebo vody vhodné pro přípravu koje­necké stravy.

Dokud nemám žízeň, nemusím pít

Není to pravda

Pocit žízně je reakcí lid­ského organ­ismu na nedostatek tekutin a jejich doplňování až v závis­losti na žízni není vhodné. Žízeň už je pro organ­is­mus určitá forma stresu, ke kterému by nemělo docházet a který je pro člověka zbyteč­nou zátěží. Pít bychom měli pravidelně, po menších dávkách po celý den a žízni tak přede­jít. Organ­is­mus je totiž na ztrátu vody velmi citlivý a už při ztrátě 3 % vody dochází k prud­kému snížení výkon­nosti a schop­nosti soustředit se.

Voda ve studni je pra­menitá voda

Není to pravda

Pra­menitá voda je čer­pána z hlu­bin­ných podzem­ních zdrojů, které jsou od povrchu odd­ěleny desítkami i stovkami metrů horniny a na povrchu jsou ještě chráněny hygien­ick­ými pásmy, v nichž je zakázána např. jakáko­liv průmyslová nebo zeměděl­ská čin­nost, pohřbívání apod. Do místa plnění do lahví se smí přepravo­vat pouze pravidelně udržo­vaným nere­zovým potrubím. Kromě odželezňování (odstraňování nezá­vad­ných želez­itých usazenin), nesmí být pra­menitá voda nijak upravována a naopak podléhá přís­ným kritériím a její kvalita je dlouhodobě a pravidelně sle­dována. Takřka nic z toho se nedá říci o vodě ze  studny. Studny jako zdroj vody často nes­plňují ani ty nejzák­lad­nější hygien­ické poža­davky a opatření (nevy­hovu­jící čer­pací zařízení, blízkost chemicky upravo­vané půdy, průsaky z povrchu, nevy­hovu­jící kryt, chabá údržba apod.). Voda z velké většiny z nich (uvádí se až 90 %), tak rozhodně není vhodná k pití a už jen touto charak­ter­is­tikou se zcela vylučuje možnost, aby byla nazývána vodou pramenitou.