O vodě

Voda − zák­lad života

Sine aqua dest vita − voda zák­lad živ­ota. Tato myšlenka plně vys­ti­huje výz­nam vody pro exis­tenci živ­ota na naší plan­etě. Voda je nejrozšířenější látkou na Zemi. Je pod­stat­nou součástí všech živých organ­ismů (tvoří 60−95 % jejich hmoty), všechny organ­ismy jsou na ní závislé a musí ji při­jí­mat v dostatečném množství po celý život. Neji­nak tomu je i u nás, lidí.

Každý z nás potře­buje denně asi 35−40 g vody na 1 kg naší hmot­nosti. Již ztráta 10 % vody způ­sobuje závažné poruchy, jako jsou úpal, halu­ci­nace či vysoká tělesná teplota. Snížení celkového obsahu vody v těle o 20 % může být smrtelné. Bez vody bychom nebyli schopní využít při­ja­tou potravu, pohy­bo­vat se a ani dýchat.

Co je voda

Voda je na první pohled jednoduchá chemická sloučen­ina. Jednu molekulu vody tvoří dva atomy vodíku a jeden atom kys­líku, a vzorec H₂O celkem určitě patří k nejznámějším chemickým vzor­cům na světě. Čistá voda je čirá bezbarvá tekutina, bez chuti a zápachu, taje při teplotě 0 °C, vaří se při 100 °C a při teplotě 3,98 °C má nejvyšší hus­totu (1 000 g.cm^–1). Voda je nejrozšířenější sloučen­ina na Zemi a v přírodě se běžně vysky­tuje ve sku­pen­ství plyn­ném, kapal­ném i pevném. Má neu­trální pH, při 25 °C je jeho hod­nota 7.

Voda na Zemi

Naší plan­etě se říká „modrá“, 71 % jejího povrchu totiž pokrývá voda. Ta se v přírodě vysky­tuje ve třech skupenstvích:

• kapal­ném jako podzemní voda a povr­chová voda ve vod­ních tocích a v oceánech, jez­erech apod.,
• plyn­ném v podobě vzdušné vlhkosti, páry a mlhy,
• pevném ve formě ledové a sněhové pokrývky.

Na Zemi se nachází asi 1,4 mil­ionu metrů krychlových vody. Z toho je ovšem 97,5 % vody slané (v oceánech a tzv. bra­kick­ých, neboli poloslaných podzem­ních vodách) a jen 2,5 % tvoří sladká voda. Ani zde to však není jednoduché, neboť více než 2/3 sladké vody je zmr­zlé. Pro lid­skou potřebu je tak využitelné jen necelé pro­cento vešk­eré kapalné vody na Zemi. Z tohoto množství navíc ukra­juje ještě průmysl a zeměděl­ství, které spotře­buje další dvě třetiny na pěs­tování a výrobu potravin.

Pitná voda

Pitná voda je zákonem defi­no­vaná jako voda, která je zdravotně nezá­vadná, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemoc­nění či jiné poruchy zdraví díky pří­tom­nosti mikroor­gan­ismů nebo látek ovlivňu­jících akut­ním, chron­ickým či pozd­ním působením zdraví člověka a jeho potom­stva, je to voda, jejíž smyslově postižitelné vlast­nosti a kvalita nebrání jejímu požívání a užívání pro hygien­ické potřeby. Pit­nou vodu můžeme získat prak­ticky pouze dvěma způ­soby – čištěním a chemickou úpravou povr­chové vody nebo čer­páním z přirozeně chráněných podzem­ních zdrojů.

Znečišťování se zrychluje

Kvůli neg­a­tivnímu působení člověka na živ­otní prostředí je však pitná voda stále vzác­nější. V součas­nosti se vyrábí více než 80 000 chemick­ých látek, z nichž vzniká chemický odpad, který nakonec často skončí − ste­jně jako i výrobky z těchto látek − v povr­chových vodách. Ty jsou přitom nejčastějším zdro­jem pitné vody. Se stoupa­jícím počtem vyráběných chemikálií proto narůstá na objemu i definice normy pro kval­itu pitné vody. Zvyšuje se tak samozře­jmě i nut­nost pit­nou vodu z povr­chových zdrojů chemicky čis­tit a upravovat.

Časopis National Geo­graphic navíc upo­zorňuje na další znečišťo­vatele vody – léky. Spotřeba léků neustále roste a ty se z lid­ského organ­ismu dostá­vají do odpad­ních vod. Současné čis­tičky si s nimi zatím nepo­radí a tak tyto vody tečou do řek.

Zdroj: National Geo­graphic Česko, duben 2010

klikněte pro zvětšení

Nedostatek vody ve třetím světě mohou pomoci řešit PET lahve

Eko­log­ické orga­ni­zace již roky upo­zorňují na nedostatek vody na Zemi. Prob­lém však nespočívá v nedostatku vody, ale v chy­bějící pitné vodě. Drtivá většina vody na plan­etě je totiž slaná a tak něk­teré země zápolí se získáváním dostatečného množství vody, které by pokrylo poža­davky jejích oby­va­tel. A odsolování mořské vody, neboli desali­nace, je velmi drahý a ener­get­icky náročný pro­ces výroby pitné vody, který si všechny země jednoduše nemo­hou dovolit. Ale exis­tuje i jiný způ­sob, který může vyřešit prob­lém nedostatku pitné vody právě v rozvo­jových zemích.
Švý­carský ster­il­iza­ční pro­gram zvaný SODIS totiž umožňuje zajis­tit pit­nou vodu na mnoha místech světa, kde nemají oby­vatelé plan­ety žádný přístup k pitné vodě, a to velmi jednoduchým způ­sobem – stačí vzít bezbar­vou PET lahev, řádně ji vymýt, naplnit ji ne příliš kalnou vodou a položit na kovový pod­klad. Poté stačí nechat lahve při­b­ližně šest hodin na slunci a UV záření ve vodě zahubí škodlivé bak­terie, viry i pří­padně paraz­ity. Tento pro­gram je úda­jně schopný zajis­tit pit­nou vodu pro více než 4 mil­iony lidí v Africe, Asii a Latin­ské Americe.
Sys­tém SODIS je však jen nouzovým řešením nedostatku pitné vody v rozvo­jových zemích.

Rozhod­nutí je na vás

Každý se může sám rozhod­nout, jakou a jak kval­itní vodu chce použí­vat. Veře­jně dos­tup­ných infor­mací o kval­itě vody je dnes dostatek. Infor­mace o ní posky­tují jak dozorové a reg­u­la­torní orgány, tak i doda­vatelé různých druhů vod. Kromě nich navíc exis­tuje množství odborných studií zabý­va­jících se různými dalšími aspekty znečištění pitné vody, která sice může vyhovo­vat nor­mám, ale pro potřeby konzu­menta, který chce co nejvíce chránit své zdraví nemusí být opti­mální. Každý uži­va­tel tak může posou­dit kval­itu jemu dos­tupné vody a rozhod­nout se, jak kval­itní vodu bude používat.

Rozdělení pitné vody

Na našem trhu jsou v součas­nosti, kromě něk­terých speci­fick­ých, dva hlavní druhy pitné vody – balené vody a pitná voda rozváděná veře­jnými vodovody. Není však příliš známo, jaké jsou rozdíly mezi jed­notlivými typy balených vod či jaký je rozdíl mezi balenými vodami a pit­nou vodou z veře­jného vodovodu. Zák­ladní infor­mace najdete v tab­ulce níže:

Leg­isla­tiva

Zák­lad­ním leg­isla­tivním pilířem pro pit­nou vodu v ČR je zákon o ochraně veře­jného zdraví č. 258/2000 Sb. (v plat­ném znění) a k tomuto zákonu se vztahu­jící vyh­lášky (č. 252/2004 Sb. pro pit­nou vodu a další). V těchto před­pisech jsou zahrnuty poža­davky evrop­ských směr­nic pro pit­nou vodu (98/83/ES).

Poža­davky na jakost vody dodá­vané veře­jnými vodovody jsou kromě výše uve­deného dále stanoveny vyh­láškou Min­is­ter­stva zdravot­nictví České repub­liky (MZČR) č. 252/2004 Sb., nov­el­i­zo­vanou vyh­láškou č. 187/2005 Sb. „kterou se stanoví hygien­ické poža­davky na pit­nou a teplou vodu a čet­nost a rozsah kon­troly pitné vody“. Poža­davky na jakost zdroje, výrobu a dis­tribuci pitné vody včetně kon­troly jsou stanoveny zákonem č. 274/2001 Sb., „o vodovodech a kanal­iza­cích pro veře­j­nou potřebu a o změně něk­terých zákonů“, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., přede­vším pak vyh­láškou Min­is­ter­stva zeměděl­ství č. 428/2001 Sb., „kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb.“.

Poža­davky na jakost a zdravotní nezá­vad­nost balených vod stanoví vyh­láška MZČR č. 275/2004 Sb., která reg­u­luje poža­davky na jejich složení, zdroje, výrobu, pří­padné úpravy a značení jed­notlivých druhů. Přírodní min­erální voda pak rovněž musí dostát poža­davkům lázeňského zákona č. 164/2001 Sb., který mimo jiné vyžaduje, aby její výrobce jed­noz­načně prokázal, že má prokaza­telné fyzi­o­log­ické účinky na lid­ský organ­is­mus, tedy obsahuje přirozeně prvek, který organ­is­mus potře­buje ke svému zdárnému vývoji. Vyh­láška MZČR č. 423/2001 Sb. („kterou se stanoví způ­sob a rozsah hod­no­cení přírod­ních léčivých zdrojů a zdrojů přírod­ních min­erál­ních vod a další podrob­nosti….“) rozlišuje přírodní min­erální vody podle obsahu rozpuštěných min­erálů s rozlišením, zda se jedná o nízký obsah (méně než 500 mg/l), velmi nízký obsah (pod 50 mg/l), či bohatý obsah (výše než 1500 mg/l). Vyh­láška č. 275/2004 Sb. pak klade zvýšené poža­davky na údaje uve­dené na etiketách. Dříve zmiňo­vanou vyh­láškou č. 252/2004 Sb. v plat­ném znění („kterou se stanoví hygien­ické poža­davky na pit­nou a teplou vodu a čet­nost a rozsah kon­troly pitné vody“) musí splňo­vat i balené pitné vody.