Slovníček pojmů

A

Aniont – záporně nabitý iont.

Azbest – silně kar­cino­genní látka, která se zabodává do plic­ních komor, kde může pos­tu­pem času způ­so­bit tvorbu rakovinotvorných zárodků. V min­u­losti se použí­vala také při výs­tavbě vodovodů a kanalizace.

B

Bak­te­rio­stat­ické látky – látky, jež mohou zpo­ma­lit anebo zas­tavit růst mikroorganismů.

C

Celkový obsah min­erálů (Celková min­er­al­izace) – součet lab­o­ra­torně stanovených hod­not aniontů a kationtů jed­notlivých min­erál­ních látek roz­pust­ných ve vodě a kyseliny křemičité a kyseliny borité, jež ve vodě roz­pustné nej­sou. Udává se v mg na litr vody.

D

Dez­in­fekce pitné vody – tech­no­log­ický pro­ces, při němž se zneškodňují mikroor­gan­ismy ohrožu­jící lid­ské zdraví.

Draslík (K+) – hraje důleži­tou roli při reg­u­laci osmotick­ého tlaku ve vni­trobuněčné tekutině a uplatňuje se při sval­ové kon­trakci, při přenosu ner­vových vzruchů a udržo­vaní nor­mální ner­vové dráždivosti.

Dusič­nany (NO^3–) – konečný pro­dukt rozk­ladu organ­ick­ých dusíkatých látek; jsou výsled­kem inten­zivní zeměděl­ské čin­nosti a ukládání průmyslových odpadů.

Dusi­tany (NO^2–) – vznikají rozk­la­dem dusíkatých organ­ick­ých látek. Ve vodě jsou velmi nestálé. Jejich pří­tom­nost v podzem­ních a povr­chových vodách je důkazem čer­stvého znečistění; obzvlášť nebezpečné jsou pro kojence.

F

Fil­trace – zachytávání čás­tic pískovými nebo křemiči­tanovými fil­try. Fil­trace může být pomalá, nebo rychlá. Dokáže snížit množství řas, bak­terií, virů a tox­i­ck­ých látek až o 90 %.

Flu­o­ridy (F-) – jedná se o soli kyseliny flu­o­rovodíkové (HF). Jejich obsah ve vodě zajišťuje ochranu proti zub­nímu kazu, zejména u dětí. Doporučený denní pří­jem je do 3 mg.

Fyzi­o­log­ický účinek – přirozený, týka­jící se zdravého organismu.

H

Hořčík (Mg²⁺) – v těle se nachází hlavně v kostech. Hořčík je potřebný pro správ­nou čin­nost ner­vové sous­tavy a srdečního svalu. Před­pok­ládá se, že pomáhá v pre­venci kar­dio­vaskulárních onemoc­nění tím, že zabraňuje srážení krve v tep­nách a způ­sobuje rozšiřování cév.

Hořeč­natá – charak­ter­i­stická převlá­da­jícím obsa­hem kationtů (Mg²⁺).

Hro­madné zásobování – zásobování pit­nou vodou z veře­jného vodovodu nebo vodáren­ského zdroje pro nejméně 50 osob.

Hydro­genuh­liči­tan vápe­natý Ca(HCO₃)₂ – ve vodě snadno roz­pustná látka, která se výrazně podílí na oběhu Ca v přírodě. Způ­sobuje tzv. pře­chod­nou tvr­dost vody (spolu s Mg(HCO₃)₂), kterou lze snadno odstranit pře­vařením. V nádobě se vytvoří známý vodní kámen, což je uhliči­tan vápenatý.

Hydro­genuh­liči­tanová – charak­ter­i­stická převlá­da­jícím obsa­hem aniontů hydro­genuh­liči­tanů (HCO₃).

Hyper­ton­ická voda – v tenkém střevě váže tekutiny, a tím zvyšuje peri­staltiku střev. Je vhodná při prob­lémech s trávením.

Hypo­ton­ická voda – ve střevech se vstře­bává a zahušťuje jejich obsah. Je vhodná při onemoc­nění ledvin.

CH

Chemické vlast­nosti – vlast­nosti pod­míněné obsa­hem rozpuštěných látek ve vodě.

Chlo­race – dávkování plyn­ného chloru, chlor­nanu sod­ného nebo vápe­natého do vody. Množství závisí na složení vody a na dez­in­fekčních lim­itech. Pro dosažení účinné dez­in­fekce musí chlor půso­bit min­imálně 20 minut. Ve znečištěné vodě může dojít k výraznému zhoršení chuti a vůně. Chlo­race je nejrozšířenějším způ­sobem dez­in­fekce a používá se téměř ve všech průmyslových odvětvích.

Chlor­dioxid – dez­in­fekční prostředek, který je účin­nější než chlor a je nezávislý na hod­notě pH vody. Při jeho použití nevznikají téměř žádné nežá­doucí vedle­jší pro­dukty, má delší trvan­livost a stabilitu.

Chlo­ri­dová – charak­ter­i­stická převlá­da­jícím obsa­hem aniontů chlo­ridů (Cl-).

Chlo­ridy (Cl-) – bezkys­líkaté sloučeniny chloru, které se běžně vysky­tují ve všech vodách v množství do 100 mg/l, přičemž doporučená hod­nota kon­cen­trace podle WHO je 250 mg/l.

I

Iont – elek­tricky nabitá čás­tice, která vznikla z elek­tricky neu­trál­ního atomu nebo molekuly přidáním resp. ode­bráním elektronů.

Izo­ton­ická voda – vstře­bává se ve střevech.

K

Kad­mium (Cd) – látka, která poškozuje sys­tém krvetvorby, játra a kosti. Pří­pustná hod­nota je 0,003 mg/l.

Kationt – kladně nabitý iont.

Kyselky – přírodní min­erální vody s obsa­hem oxidu uhličitého nad 250 mg v jed­nom litru.

M

Man­gan (Mn) – látka, která se usazuje v led­v­inách, játrech; poškozuje slin­ivku břišní a ner­vový systém.

Mechan­ické čištění (prosívání) – sep­a­race hrubých čás­tic pomocí sít.

Mikro­bi­o­log­ická nezá­vad­nost – nepří­tom­nost pato­gen­ních mikroor­gan­ismů. Sle­dují se ukaza­tele všeobec­ného znečištění (organ­ické znečištění zdroje, nedostatečná dez­in­fekce) a ukaza­tele fekál­ního znečištění (sig­nal­izuje pří­tom­nost pato­gen­ních mikroorganismů).

N

Nízký obsah min­erál­ních látek – voda s obsa­hem rozpuštěných pevných látek od 50 do 500 mg/l.

O

Obo­ha­cená plynem ze zdroje – voda, jejíž obsah oxidu uhličitého (CO₂) z toho samého zdroje je po naplnění do láhví vyšší než obsah stanovený na zdroji.

Obsah rozpuštěných pevných látek – je u min­erál­ních vod stanoven jako odparek rozpuštěných pevných látek ve vodě při teplotě 180 a 260 ºC. Udává se v mg na litr vody.

Ochranné pásmo – území okolo vyh­lášeného zdroje vody kvůli ochraně hygieny, kval­ity a zdravotní nezá­vad­nosti vody, vymezené přís­lušným orgánem státní správy.

Olovo (Pb) – látka, která proniká do vody ze starších vodovod­ních rozvodů, barev a auto­mo­bilových zplodin. Může způ­so­bit zhoršení sluchu, vysoký krevní tlak, žaludeční prob­lémy, alergie, anémii. Usazuje se v játrech, led­v­inách, mozku a kostech. Pří­pustná hod­nota v pitné vodě je 0,01 mg/l.

Oxid uhličitý CO₂ – bezbarvý plyn těžší než vzduch. V podzem­ních vodách se volný CO₂ vysky­tuje ve vyšších koncentracích.

Ozonizace – nejsil­nější způ­sob dez­in­fekce použitelný pro úpravu vody, nevýhodou je nízká trvan­livost a slabá roz­pust­nost ve vodě.

P

Pitná voda – voda určená k pití, vaření, přípravě potravin či jiné použití v domácnosti.

Podzemní voda – vešk­erá voda nacháze­jící se pod povrchem země a v bezprostřed­ním kon­taktu s půdou nebo půd­ním podložím.

Povr­chová voda – voda přirozeně se vysky­tu­jící na zem­ském povrchu, jako napřík­lad řeky, potoky, další vodní toky a jezera.

Pří­pustná hod­nota nečis­tot – ve vodě se stanovuje v miligramech na litr (mg/l), pří­padně se uvádí v jed­notkách ppm (jedna čás­tice znečisťu­jící látky na mil­ión čás­tic vody). Napřík­lad v pří­padě nebezpečné rtuti, jejíž pří­pustná hod­nota je 0,001 mg/l, to před­stavuje poměr jedna ku miliardě.

S

S přírod­ním obsa­hem oxidu uhličitého (CO₂) – voda, jejíž obsah oxidu uhličitého ze zdroje je po naplnění do láhví ste­jný jako ve zdroji.

Sed­i­men­tace – odstranění hrubých častíc působením grav­i­tace; sed­i­men­tace neod­straňuje mikroorganismy.

Sen­zorické vlast­nosti – vlast­nosti, které dokážeme zjis­tit našimi smyslovými orgány, tj. teplota, barva, zákal, průh­led­nost, pach a chuť.

Síra­nová – charak­ter­i­stická převlá­da­jícím obsa­hem aniontů síranů (SO₄^2–).

Sírany (SO₄²⁺) – soli kyseliny sírové, v níž se nachází síra­nový aniont (SO₄²⁻) a kationt nejčastěji kovu, pří­padně amonný kationt NH⁴⁺.

Se zvýšeným obsa­hem hydro­genuh­liči­tanů (HCO₃) – min­erální vody s obsa­hem hydro­genuh­liči­tanů nejméně 600 mg na litr.

Se zvýšeným obsa­hem chlo­ridů (Cl) – min­erální vody s obsa­hem chlo­ridů nejméně 200 mg v jed­nom litru.

Se zvýšeným obsa­hem jódu (I) – min­erální vody s obsa­hem jódu nejméně 2 mg na litr.

Se zvýšeným obsa­hem síranů (SO₄^2–) – min­erální vody s obsa­hem síranů nejméně 200 mg na litr.

Se zvýšeným obsa­hem sodíku (Na) – min­erální vody s obsa­hem sodíku nejméně 200 mg v jed­nom litru.

Se zvýšeným obsa­hem železa (Fe) – min­erální vody s obsa­hem železa nejméně 1 mg na litr.

Sodík (Na+) – jeho hlavní funkcí je reg­u­lace dis­tribuce tělesných tekutin a aci­dobáz­ické rovnováhy (pH). Vody s vyšším obsa­hem sodíku jsou vhod­ným doplňkem při stavech spo­jených se zvýše­nou ztrá­tou tekutin i min­erálů – při zvýšeném pocení, ale i při průj­mových onemocněních.

Sodná – je charak­ter­i­stická převlá­da­jícím obsa­hem kationtů (Na+).

Střední obsah min­erál­ních látek – voda s obsa­hem rozpuštěných pevných látek od 500 do 1 500 mg/l.

Sul­fanová – přírodní min­erální voda s obsa­hem sul­fanu nad 1 mg/l nebo s obsa­hem titrovatelné síry nad 1 mg/l.

Surová voda – voda získaná z podzem­ních nebo povr­chových zdrojů, která se dále upravuje na pit­nou vodu.

Sycená přírodní min­erální voda – voda, do které byl přidán oxid uhličitý z jiného zdroje než oxid uhličitý pří­tomný na zdroji, z něhož voda pochází.

T

Tri­halometany (THM) – chemické sloučeniny, které vznikají jako vedle­jší pro­dukt při dez­in­fekci pitné vody. Považují se za kar­cinogeny, takže při vyšších kon­cen­tracích mohou mít nepříznivé účinky na zdraví.

U

Úprava vody – mechan­ické čištění, chemické čištění, fil­trace, odstranění iontů železa a man­ganu, někdy i částečné odstranění dusič­nanů, dez­in­fekce (např. chlorem).

V

Vápe­natá – charak­ter­i­stická převlá­da­jícím obsa­hem kationtů váp­níku (Ca²⁺).

Váp­ník (Ca²⁺) – prvek nezbytný pro všechny živé organ­ismy. V těle je zák­ladní součástí kostí a zubů, ale nachází se také ve svalech, krvi a dalších tělesných tkáních.

Velmi nízký obsah min­erál­ních látek – voda s obsa­hem roz­pust­ných látek do 50 mg/l.

Vodáren­ský zdroj – zdroj pro výrobu pitné vody, který nemá vyšší teplotu, obsah rozpuštěných látek nepřevyšuje 1 g.l^–1, neob­sahuje plyny ani výz­namné far­mako­log­ické složky, využívá se k zásobování obyvatelstva.

Vysoký obsah min­erál­ních látek – voda s obsa­hem rozpuštěných pevných látek od 1500 do 5000 mg/l.

Z

Zdravotně nezá­vadná voda – voda, jejíž používání neovlivňuje zdraví akut­ním, chron­ickým ani jiným způsobem.

Zemitá kyselka – min­erální voda s vyšší min­er­al­izací přede­vším iontů Ca a Mg.